Online:
O jednotném časovém pásmu hovoříme v tom případě, kdy je na určité části zeměkoule stejný čas. Tato část se tedy nachází v určité časové zóně. Kdysi se na označování času používalo prostě Slunce, avšak takové určování času nebylo přesné, protože čas byl jiný na každém místě na zemi. Zpočátku to ani moc nevadilo, avšak s masovým rozvojem cestování se tento problém stával stále akutněji. Postupně se proto začali zavádět jednotlivé časová pásma. Byl stanoven takzvaný koordinovaný čas, ve zkratce UTC a podle toho, jak velká je odchylka od něj se pak určuje časový posun v jiné časové zóně. Jednotlivé pásma se stanoví 15 ° daného poledníku a jednotlivé časové posuny se uvádějí obvykle v celých hodinách, i když v některých případech známe výjimky. Jako základní časové pásmo bylo určeno pásmo v okolí nultého poledníku. Ten prochází Královskou observatoří v londýnském Greenwichi. Od tohoto byl odvozen i název Greenwichský čas (GMT), který se často při označování časových zón používá. Od něho se odvíjejí ostatní časová pásma, které se liší počtem hodin, o které se od základního časového pásma odchylují. V souvislosti s tím hovoříme například o středoevropském čase, který je oproti základnímu UTC posunut o jednu celou hodinu dopředu. V praxi to vypadá tak, že v době, kdy je například v Londýně pět hodin odpoledne, ve Střední Evropě je již hodin šest. Toto však neplatí na západní polokouli země. Tam se čas odvíjí směrem dozadu. To znamená zase to, že v New Yorku je poledne tehdy, když v UTC 5 hodin odpoledne. Pokud bychom měli vycházet z teorie jakýchsi ideálních časových pásem, ty by se lišily o celé hodiny. Jenže v tom případě by byla Země rozdělena na pruhy široké 15 ° a každý stát, který by se v daném pruhu nacházel, musel by používat dvě časová pásma, a to i tehdy, pokud by byl zcela malý. Skutečné dělení časových zón je geograficky přizpůsobené do té míry, že respektují vždy hranice celého státu nebo územního celku. Jak jsme si vzpomínali, ne vždy je časové pásmo posunuté o celé hodiny. Na zeměkouli se tak vyskytují i takové časová pásma, které se od UTC odchylují pouze o 15 minut. Samotný rozdíl od UTC se však během roku mění, a to v závislosti na tom, zda se na daném území používá letní nebo zimní čas. Jak je to však s datem v případě časového posunu? Odpověď je jednoduchá. V případě, že překročíte hranici časového pásma právě o půl noci, automaticky se nacházíte i ve změněné datové hranici a kalendář si tak automaticky musíte otočit na nový den. Řekneme si také příklad - pokud je v oblasti UTC středa sedm hodin večer, v pásmu, které je o 8 hodin posunuté dopředu, je už čtvrtek a 3 hodiny ráno. V souvislosti s datem třeba respektovat i datovou hranici, která se nachází u 180. poledníku a je také hranicí mezi západní a východní polokoulí. Ta je hranicí mezi 24 hodinovým posunem a pokud ji překročíte v pondělí o páté odpoledne, automaticky se nacházíte v úterý s tím, že čas se nemění, t. j. stále je 5 hodin odpoledne. Je to současně největší, až 24 hodinový časový posun. Datumové hranice je přitom navržena tak, aby co nejméně ovlivňovala civilizaci. Běžný člověk si to sice ani neuvědomí, ale pro cestovatele by absence datové hranice znamenala spoustu problémů. Pokud byste totiž obešli celou zeměkouli směrem na západ, po návratu by vám v kalendáři chyběl jeden den. Pokud byste naopak Zemi obešli po východní straně, v kalendáři byste po návratu měli zase o jeden den navíc a vznikalo by mnoho kuriózních situaci. Přesto jsou na dlouhých cestách určité kuriozity přítomné. V případě, že byste cestovali jedním letadlem z oblasti Asie do Spojených států amerických, v momentě, kdy byste přistáli na letišti v USA by bylo ještě méně hodin, než když jste startovali z letiště v Asii. Problematika časových pásem sice vypadá na první pohled komplikovaně, ale pochopit ji není vůbec těžké. Copyright webFilip.cz 2012-01-24 | Další články: |