Pád komunismu

Naši rodiče obvykle nazývají období komunismu jako staré dobré časy. Je to však dáno i tím, že prostě byli na režim zvyklí od narození a brali ho jako samozřejmost. V té době málokdo věděl, jaké je to žít ve svobodném světě, kde neplatí nesmyslné příkazy a zákazy. Když si totiž porovnáme to, co lidi zajímá asi nejvíce, a to je finanční situace, budeme možná překvapeni. V obchodech se sice ceny pohybovaly v haléřích nebo korunách, výběr byl však oproti dnešku doslova mizerný a člověk byl rád, že alespoň něčeho se mu uprchlo. Pivo či mléko za dvě koruny byly sice z dnešního pohledu pěknou realitou, ovšem s ohledem na 700 korunovou výplatní pásku, která byla tehdy také realitou, to už tak růžové není. Ekonomové se dnes shodují na tom, že koupěschopnost obyvatelstva je dnes na vyšší úrovni, než tomu bylo za komunismu. Argumenty, že za komunismu bylo všechno levnější tedy dnes už vůbec neobstojí. Jak víme, 17. listopadu 1989 se v Československu skončila 40 letá éra komunismu. Proces jeho pádu a jakési "deratizace", která po něm musela nutně následovat, probíhal nejen v naší zemi, ale iv dalších zemích, které se nazývali sovětský blok. Západní demokracie totiž na plné čáře boj s komunismem vyhrávala.

Proti komunismu v několika zemích začínali ostře vystupovat opoziční skupiny a velké množství jednotlivců. Podívejme se na to, jaké byly první dny po pádu komunismu u nás av ostatních dotčených státech Evropy. Tři dny po listopadové revoluci vznikla první politická strana nového režimu, a sice Veřejnost proti násilí. Její zkratka VPN rezonuje v našich uších dodnes. Byla to první svobodná iniciativa občanů a netrvalo dlouho a získala celostátní působnost. Strana neustále organizovala protestní shromáždění dosáhla nimi zrušení vedoucí úlohy Komunistické strany Československa. Proběhla reorganizace zákonodárných orgánů a byla sestavena nová republiková vláda. Byla nastolena skutečná demokracie a necelý měsíc po pádu komunismu byla sestavena nová vláda na čele s prezidentem Václavem Havlem. V komunistickém bloku dávalo najevo největší nespokojenost i Polsko. Situace v této zemi byla specifická i tím, že komunismus tu nebyl nikdy naplno rozvinutý. V roce 1988 se začaly ve velké míře organizovat stávky po celé zemi a následující volby vyhrála strana s názvem Solidarita v čele s Lechem Walesou.

Vládu tak po dlouhých 4 desetiletích vytvořila první nekomunistická strana. I další evropské komunistické režimy se ocitli v roce 1989 na velmi tenkém ledě. Jak víme, 9. listopad přinesl pád Berlínské zdi a hranice, která město rozdělovala, se konečně otevřela a lidé se stali svobodnými. O necelý rok později mělo už i Německo novou vládu a bylo sjednoceny. V následujícím roce zanikla Varšavská smlouva, kterou nastolilo SSSR za účelem sjednocení států východní a střední Evropy a jejich následného kontrolování. Poté, co se všude v Evropě začal hroutit komunistický režim, přestala mít význam av roce 1991 byla definitivně rozpuštěna. Konec komunismu měl nejhorší průběh v Rumunsku. V roce 1989 se začaly i zde masové demonstrace. Zemi vládl Nicola Ceaušescu, který jim zpočátku velký význam nepřipisoval. Když se však k stávkou připojily i další města, situace se mu vymkla z rukou. Armáda, která do té doby demonstrace mimořádně krvavě potlačovala, se přidala na stranu demonstrantů. Ceaušescu byl postaven před vojenský soud a byl popraven. Národy, které ještě patřily pod SSSR se rozhodli ze společného státu vystoupit a 12. 12. 1991 Sovětský svaz oficiálně zanikl. Jak můžeme vidět, pád komunismu byl charakteristickým rysem 90-tých let. Vyžádal si sice velké množství obětí, svůj život však položili za svobodu, kterou tak vydobyli pro své potomky.

Copyright webFilip.cz 2012-01-06